Blog

V dávných dobách, kdy jsme ještě žily připojené ke kanalizaci a veřejné osvětlení provázelo naše kroky až před vchodové dveře, bojlery byly dvakrát větší a nájmy dvakrát nižší, utíkaly jsme s Deny z ruchu města za klidem glampingu. Chtěly jsme klid, i kdyby nás to mělo zabít!

S bazény to mam aktuálně jako s holkama. Už jsem jich měla dost, ale žádná se mnou dlouho nezůstala. Za ty bazény ale aspoň nemůžu já.

Se začátkem školního roku si místní lufťáci balí buřty zpátky do tašek a vrací se na zimu do teplých krajin svých městských bytů. Zůstáváme s Deny napospas místní zimě. A tady zima chutná na mou duši jinak.

Rozhodly jsme se s Deny opustit na dva dny zdi našeho domku. Někam na dva dny. Někam, kde jsme nebyly se svojí ex. Mimochodem, to druhý je s třicítkou na krku vopravdicky těžký.

Spousta ženských by mohla tvrdit, že k životu nepotřebuje chlapa. Já dlouho věřila, že ženská emancipace končí na konci lepenky. Milé ženy, bydlenky, matky...Není to tak. Na konci každé lepenky je pouze ideální chvíle na montážní pěnu.

Ještě předtím, než jsme začaly mluvit plynulou řemeslničtinou a používat ve větě slova jako - drenáž, na spad a přímočarka, naučily jsme se mluvit jako krávy.

Vrcholem letošních narozenin byl dárkový certifikát na thajskou masáž. A protože mým zádům pomalu dochází, že osmnáct nám už celou dekádu není, tak to byl ten nejlepší dárek. A současně nejhorší.