Létající Judy

Nejnovějším přírůstkem v naší, teď už plně ženské, domácnosti, je dvouletá fenka Judy. 

Letos nám umřel Tazík. Deny poslední psí parťák. Z Deny se tak stalo 160 cm smutku a stesku. Chyběla mi ta Deny, která brečí jen tehdy, když jí po pěti hodinách táhnu z krámu. Myslím, že v určitou chvíli si Deny dobře uvědomila, že jsem náchylná odkývat cokoliv, co jí do života vráti radost. Takže z mé věty "Neboj, v budoucnu si pořídíme pořádného psa," slyšela jenom "pořídíme psa" a vytáhla na mě uprostřed noci inzerát s dvouletou mopsí fenkou Alicí, která 14 dní čeká v útulku na svého nového majitele. Že je zachráněná z množírny prakticky Deny okamžitě vystřelilo do tenisek a byla rozhodnutá pro ní okamžitě jet. 

Povedlo se mi tento promyšlený, vůbec ne impulzivní nápad pozdržet alespoň do druhého dne. To už jsme ale seděly v autě na cestě ke slovenským hranicím, kde jsme si měly mopsinu Alici předat na benzínové pumpě. Měla jsem 5 hodin, kdy můžu Deny vysvětlovat, co jsem předtím myslela slovem "pes" a jak na míle vzdálená je moje představa od mopse. 

K naší radosti v půlce cesty kompletně uzavřeli D1 kvůli autonehodě. Mohla jsem tak své povídání o neuvážlivosti tohodle nákupu protáhnout o dvě hodiny. 

Po sedmi hodinách cesty jsem se během desetiminutového papírování stala matkou již třetího mopse. Jupí. Jakmile si mopsina skočila k nám do auta, bylo nám jasné, že se musejí stát dvě věci. Musíme jí přejmenovat a musíme začít intezivně větrat. Slovenští bratia dali mopsině jméno Alice. Když se řekne Alice, vidíte vedoucí účtárny v pražskym korporátu. To si nezaslouží ani mops. Natož mops, který byl dva roky v množírně. Z Alice se stala Judy. 

"Sehnala jsem to křeslo, jak jsme sháněly a je to za super cenu a navíc je to při cestě, tak pro něj zajedeme?" ptá se mě Deny v autě a já vím, že to není otázka. Ušetřím vás 15 minutové hádky a požádám vás, abyste na mapu ČR přiložili trojúhelník. Když pojedete od vrcholu k vrcholu, dostanete alespoň částečnou představu, co v Deny pojetí znamená "po cestě."

Když nás letos opustil Tazík, odešel Deny poslední psí parťák a s ním 15 let jejího života. Já jsem zvyklá na všech 12 z Deny osobností, ale tuhle smutnou jsem nikdy neviděla. Dostala jsem se tak do citlivé polohy v našem manželství, kde odkývám cokoliv, co jí udělá šťastnou. A Deny to vycítila. 

Pusinka i Tazík byly oba nějakou variací mopse. Mops je v mém životě z biologického hlediska na stejné úrovni jako znečišťování oceánů. Když ho vidím, neubránim se myšlence, jak mohli lidi něco takovýho dopustit. Samozřejmě jsem je oba milovala, protože to byly prakticky moje adoptivní děti. Ale, kdybych si psa vybírala já, vyberu si něco, co alespoň částečně připomíná, že to vzniklo z vlka.  

Na netu našla Deny inzerát, že se hledají rodiče pro dvouletou mopsinu zachráněnou z množírny. Mops s dojemnym příběhem, který se úplnou náhodou podobal naší Pusince, bylo něco, co nešlo Deny vymluvit žádným racionálním argumentem. Mně nakonec stačilo, že v útulku dali mopsině jméno Alice a já věděla, že je potřeba jí rychle zachránit než se na ní dopustí dalších nemravností. 

Pro Alici jsme jely na benzinovou pumpu kdesi u slovenských hranic. Nádherný pětihodinový výlet zkomplikovala tradičně nehoda na D1, která ji k naší radosti naprosto celou uzavřela. A tak naše cesta do cílové destinace trvala radostných sedm hodin. Oproti tomu trvalo předání Alice na benzíně asi 10 minut, během kterých jsem se stala matkou již třetího mopse. Jupííí. 

Jakmile si Alice sedla k nám do auta, bylo zapotřebí udělat dvě věci. Přejmenovat jí a vyvětrat. Z Alice se stala Judy a z auta cabrio, protože celou cestu domů jsme větraly mopsí prdy. Naše zpáteční čtyřhodinová zpáteční cesta mohla započít. To ale Deny vymyslela další z jejích skvělých nápadů. Zatímco já se snažila posledních 7 hodin neusnout na volantem, Deny, jak jinak, nakupovala. 

"Já jsem sehnala to křeslo, jak jsme chtěly a je při cestě, tak ho můžeme vyzvednout," informuje mě nadšená Deny. Přeskočím tu část, kde jí vysvětluju, co znamená "po cestě" a vy si zatím přiložte trojúhelník na mapu České republiky. Takhle totiž vypadá "po cestě" z Deny perspektivy. Deny začala nadávat, že to nemůže zrušit, protože ten člověk, se kterým se na koupi křesla za super výhodnou cenu domluvila před celou půl hodinou, bude nasranej. Já teda kvůli Deny nápadu pořídit mopse sedím už 7 hodin v autě a další 5 hodin navíc bez dechu, ale co to je oproti nasranýmu cizímu člověku.